Knihovnička - Nová teorie důkazu

Letos vydaná původní česká publikace autorů sdružených v Centru pro bayesovskou inferenci 4BIN by rozhodně neměla ujít pozornosti všech zájemců o statistiku, ať už s tímto oborem teprve seznamují, nebo statistiku využívají ve své profesi a chtějí si rozšířit povědomí o tom, jak lze statistiku použít ve forenzních vědách (či přesněji ve znaleckém hodnocení).

Znalecké hodnocení ve forenzních vědách? Jedině bayesovsky!

Zjednodušeně můžeme říci, že celá kniha se točí kolem otázky „Jak správně provádět znalecké hodnocení ve forenzních vědách?“, přičemž odpověď na tuto otázku nacházejí (nejen) autoři v principech bayesovského usuzování. Poměrně útlá kniha je rozčleněna do šesti kapitol, které sdruženy po dvou vytvářejí tři základní části jejího sdělení.

Kapitoly 1 a 2 (o nejistotě) První dvě kapitoly jsou věnovány uchopení nejistoty, která je nedílnou součástí našich životů, pomocí pravděpodobnosti. Je zdůrazněno, že v praxi jde vždy o pravděpodobnost podmíněnou. Je vysvětlena Bayesova věta jako základní nástroj pro „práci s podmíněnými pravděpodobnostmi“ a je vysvětleno, že váha jakéhokoliv důkazu vzhledem ke dvěma soupeřícím tvrzením (hypotézám) lze vyjádřit pomocí poměru věrohodností. Tyto úvodní kapitoly představují jakýsi metodologický základ (matematické minimum), se kterým by měli být „uživatelé znaleckého hodnocení“, ale i všichni ostatní zájemci o problematiku forenzních věd seznámeni. Čtenář obeznámený se statistikou by však také neměl tyto kapitoly přeskočit – právě v těchto kapitolách totiž jistě ocení přehled autorů nejen v oblasti teorie pravděpodobnosti a statistiky, ale rovněž psychologie, historie, fyziky, techniky, a samozřejmě také justice a znaleckého zkoumání. Tyto dvě kapitoly jsou určeny nejširší veřejnosti (i těm, které nezajímají další části věnované forenzním vědám).

Kapitoly 3 a 4 (směrnice pro znalecké hodnocení ve forenzních vědách) Kapitoly 3 a 4 jsou psány „trojbarevně“ – jde o anglicky psaný originál (vytištěný modře), český překlad (zeleně) a autorský komentář (černě) směrnice pro znalecké hodnocení ve forenzních vědách. Tuto směrnici vydala v roce 2015 Evropská federace forenzních laboratoří (ENFSI). Právě tato směrnice představuje „návod“, jak vnímat roli znaleckého hodnocení. Vysvětluje, že základním úkolem znalce není určit pravděpodobnost pravdivosti určitého tvrzení (podezřelý „je vinen“) při zohlednění daných důkazů, ale napomoci soudu vyjádřením váhu důkazů (stanovením pravděpodobnosti důkazů za platnosti různých konkurujících si tvrzení, resp. stanovením poměru jejich věrohodností). Tato část je jistě jádrem sdělení pro „uživatele znaleckých hodnocení“, zájemci o statistickou část problematiky ji mohou pročíst jen letmo.

Kapitoly 5 a 6 (příklady z oblasti forenzní genetiky a písmoznalectví). Poslední dvě kapitoly knihy jsou věnovány příkladům znaleckého hodnocení. V páté kapitole jde o určení otcovství pomocí metod forenzní genetiky. V kapitole šesté jde o určení pravosti podpisu. Protože autoři mají bohaté pedagogické zkušenosti, velmi dobře vědí, že mnoho principů se nejlépe pochopí na příkladech, a tak dva fiktivní příklady nabízejí. Zde bych vyzdvihl, že i když autoři píší o vážných záležitostech (jimiž bezpochyby spory řešené u soudů jsou), dokázali text na mnoha místech více či méně nápadně odlehčit. Například: podpisem, jehož pravost je zkoumána, stvrzuje manžel (Tomáš), že bude pravidelně mýt vanu tak, aby se v ní jeho manželka (Jana) mohla koupat bez obav o své fyzické i duševní zdraví. Jiným příkladem, v němž autoři prokazují smysl pro jemný humor, je (celou knihou prostupující) označování fiktivního „podezřelého“ výrazem „pan τ“, v němž znalci řecké abecedy rozpoznají populární postavičku televizního seriálu. Nebo jde o podobnost čistě náhodnou?