Knihovnička-Kahneman2

Šum: o chybách v lidském úsudku

Daniel Kahneman, Olivier Sibony, Cass R. Sunstein

vyšlo 2021, v češtině 2021 v nakladatelství Jan Melvil Publishing
407 stran

recenzi napsal Ondřej Vencálek v únoru 2022

Nová kniha Daniela Kahnemana a jeho dvou kolegů Oliviera Sibonyho a Casse Sunsteina nazvaná Šum: o chybách v lidském úsudku vyšla v roce 2021 a ve velmi krátkém době jsme se dočkali i jejího českého překladu vydaného v nakladatelství Jan Melvil publishing v Brně.

 

Než jsem se dal do čtení tohoto nového Kahnemanova počinu, měl jsem strach, že nová kniha bude jen variací na téma slavné publikace Myšlení: rychlé a pomalé. Tato obava se však rozplynula hned po přečtení úvodu knihy. V něm pomocí známého příkladu se čtyřmi terči autoři vysvětlují pojmy vychýlení (bias) a šum, tedy variabilita (měrou šumu může být třeba směrodatná odchylka). Kniha Myšlení: rychlé a pomalé je především o různých zkresleních, kterých se dopouštíme v našich úsudcích. Nová kniha je, jak už sám její název napovídá, věnována šumu. Jde přitom opět o úsudky, tedy o šum v našich úsudcích. Je třeba vysvětlit, co je míněno pod pojmem úsudek. Autoři tento termín chápou zejména ve významu hodnotící úsudek (např. ohodnocení trestného činu určitou sazbou trestu nebo ohodnocení studentské eseje známkou) nebo prediktivní úsudek (zahrnující nejrůznější prognózy a odhady).

 

Tato nová Kahnemanova kniha, stejně jako ta předešlá, je jako koruna mohutného stromu. Je tvořena šesti velkými větvemi – šesti částmi, z nichž vyrůstají menší větve – jednotlivé kapitoly, kterých je celkem 28 (namátkou: kapitola 1 – Šum v udílení trestu, kapitola 8 – Jak skupiny zesilují šum, kapitola 28 – Pravidla, nebo zásady?). Každá kapitola-větev je ještě rozvětvena do dílčích nečíslovaných podkapitol, k listům pak můžeme přirovnat jednotlivé odstavce. Toulky touto korunou mi jako čtenáři přinesly mnoho potěšení, ale, přiznávám, taky jeden problém. Tím je příliš velké množství příliš zajímavých „listů“. Jedno přečtení knihy mi tak sice postačilo k základnímu pochopení, bohužel však ne k zapamatování všech zajímavých myšlenek a příkladů.  

 

K některým kapitolám knihy se budu zřejmě opakovaně vracet, protože se týkají témat, o kterých (opakovaně) přemýšlím. Kapitola 12 nazvaná V údolí normálnosti je brilantní úvahou o „kauzálním myšlení“. Na konkrétním příkladu zde například autoři ilustrují, že „Je-li kauzalita možná, naše mysl promptně promění jakkoliv nízkou korelaci v kauzální a vysvětlující faktor.“ A uvádí nechtěné důsledky: „Kauzální myšlení a iluze chápání minulosti však přispívají k nadměrné sebedůvěře v předpovědích budoucnosti“. Záložku jsem si ponechal také u kapitolky nazvané Kognitivní styl (část kapitoly 18), kde autoři uvádí známé příklady testu tzv. kognitivní reflexe, který má odhalit, nakolik je člověk schopen „překonat první (nesprávnou) odpověď, která mu přijde na mysl“. Otázku „Když běžíte závod a předběhnete závodníka na druhém místě, na jakém místě budete?“ zařazuji od nynějška do svých popularizačních přednášek. Vracet se budu i k závěrečným kapitolám knihy, které mě nutí k hlubšímu zamyšlení. A jsem docela zvědav na ohlasy této (závěrečné) části knihy.  

 

Kniha Šum: o chybách v lidském úsudku rozhodně stojí za přečtení. Pro ty, kteří nemají čas či sílu pročíst celé více než 300 stránkové dílo, lze vřele doporučit alespoň Závěr a shrnutí v rozsahu 14 stran, kde autoři přehledně a stručně celou knihu shrnují.